Zobrazují se příspěvky se štítkembydlení. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkembydlení. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 14. října 2025

O (ne)dostupnosti bydlení v našem státě

Jest mnoho domů a bytů ještě ve vlastnictví občanů. Pak žije další podstatná část občanů v nájmu, neboť nemohou sehnat levnější bydlení, nedosáhnou na hypotéku ani nenašetří na vlastní bydlení. To jsme to po dopracovali v dnešní době!


Mnozí lidé končívají jako bezdomovci, když jsou vyhozeni z bydlení, příbuzenských, partnerských a rodinných vztahů, anebo je zastihly exekuce, či veškeré své jmění prošustrovali.


Pak jsou takoví, kdož vydělávají málo peněz, ze dne na den přežívají v sociálních nejistotách. Nedělají to tedy úplně schválně, jen jsou třeba sami, po smrti blízkého, anebo mnohokrát se totiž pokoušeli navázat partnerský vztah, a to neúspěšně.


Jsem však toho názoru, že když se vytvoří ideální partnerský a manželský vztah, tak to bydlení je částečně na nějakou dobu vyřešeno. Horší je to u nefungujících vztahů, kdy oba selhali, anebo selhal jeden z nich.


Ještě panuje názor, že selhal stát, když se všude slibovalo, že doženeme Německo v jistotách a hospodářství. Německo jsme dokonce předehnali v předraženém zboží, a to nízké kvality. Lidé pak onemocní, musejí si žádat o invalidní důchody, na něž v mnohých případech nedosáhnou. V tom je začarovaný kruh!


Tematika ghett je tematika, která bohužel vznikla dvojím metrem v našem státě, na úřadech, chováním politiků, Evropské unie a v zákonech. Občané pak nadávají, že se dává na uvedená ghetta "výpalné" s názvem sociální dávky.


Jsem toho názoru, že kdyby nevládl od 90. let dvojí metr, tak bychom byli jako civilizovaná společnost v našem státě, která by se svědomitě postarala o skutečně nemohoucí, nemocné a zdravotně handicapované.


Také jsem toho názoru, že privatizace bytů vůbec nepomohla řešit tematiku bydlení, jen zhoršila předlužení státu a v něm napjaté vztahy na veřejnosti. Bohužel naše republika není velmoc. To je také prapříčina všeho neštěstí po rozpadu Československa.


Václav Kovalčík, Zlín 

čtvrtek 13. dubna 2023

Squatteři a krize: Václav Kovalčík, Zlín

Kdo dneska uvěří

v ruinách

i pod mostem

squatterů

zvyklostem?!


Lidé vždy toužící domácnost mít


Kdo dneska uvěří

že v krizích se přichází

o střechu nad hlavou?!

středa 18. ledna 2023

Ananasové město: Václav Kovalčík, Zlín

Dnes jsem rozkrájel ananas, zároveň jsem chtěl vědět, jestli z toho vznikne nějaká supermoderní abstrakce. A tak jsem tvořil, fotil, upravoval  pomocí efektů v mém chytrém mobilu.


Možná jsem předběhl dobu, nevím. Jak asi bude vypadat vyspělý konec 21. století a doba následující - budoucí? 


Myslím si, že doba bohatá na inovace a supermoderní technologie, supermoderní architekturu, snad vyřeší palčivé ekonomické, zdravotní a sociální problémy a krize v našem národě i okolním světě. 


Též nebude nouze o bydlení a vzdělávání.


Je to něco jako sci-fi a fantasy zároveň. Co ještě není, může existovat a být. Kéž by to bylo všechno v dobrém smyslu a úmyslu.


Václav Kovalčík, Zlín




úterý 28. prosince 2021

Můj nezvolený sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se možná budoucí prosperity Ostravy a naší republiky, a to výskytem nekonečného výběru životních cest, zázemí, možností, oborů, technologií a inovací."


Ostrava se opět zbavila chudoby, žije v prosperitě a blahobytu, dokonce zdejší železárny připomínají žhavá slunce všemožných vědeckých objevů a inovací, takže místní již dávno netrpí krizemi hospodářskými, energetickými, zdravotními a bytovými. K tomu rozmanitá zeleň kontrastuje s nádhernými stavbami a obydlími. 

Ocitám se v jednom moderním krytém bazénu, zároveň si prohlížím tlustý katalog všemožných vysokoškolských oborů. Listuji, listuji, pořád nacházím jejich velmi inovativní a kreativní názvy. Nevím si tedy rady, do čeho jít. Všude samá nabídka, bohatý výběr a luxus. Veterinární fakulta připadá jako úvodní úvaha, ale ty ostatní profese - na ně by stačilo možná několik mých životů, abych to absolvoval.

A tak jsem úplně bezradný, neboť neznám svou budoucnost, ani budoucí kariéru i mezilidské vztahy. Ležím na okraji bazénu, usínám, příručka z mé ruky padá do vody až na jeho dno. 

Václav Kovalčík, Zlín