Zobrazují se příspěvky se štítkemČeská republika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemČeská republika. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 14. října 2025

O (ne)dostupnosti bydlení v našem státě

Jest mnoho domů a bytů ještě ve vlastnictví občanů. Pak žije další podstatná část občanů v nájmu, neboť nemohou sehnat levnější bydlení, nedosáhnou na hypotéku ani nenašetří na vlastní bydlení. To jsme to po dopracovali v dnešní době!


Mnozí lidé končívají jako bezdomovci, když jsou vyhozeni z bydlení, příbuzenských, partnerských a rodinných vztahů, anebo je zastihly exekuce, či veškeré své jmění prošustrovali.


Pak jsou takoví, kdož vydělávají málo peněz, ze dne na den přežívají v sociálních nejistotách. Nedělají to tedy úplně schválně, jen jsou třeba sami, po smrti blízkého, anebo mnohokrát se totiž pokoušeli navázat partnerský vztah, a to neúspěšně.


Jsem však toho názoru, že když se vytvoří ideální partnerský a manželský vztah, tak to bydlení je částečně na nějakou dobu vyřešeno. Horší je to u nefungujících vztahů, kdy oba selhali, anebo selhal jeden z nich.


Ještě panuje názor, že selhal stát, když se všude slibovalo, že doženeme Německo v jistotách a hospodářství. Německo jsme dokonce předehnali v předraženém zboží, a to nízké kvality. Lidé pak onemocní, musejí si žádat o invalidní důchody, na něž v mnohých případech nedosáhnou. V tom je začarovaný kruh!


Tematika ghett je tematika, která bohužel vznikla dvojím metrem v našem státě, na úřadech, chováním politiků, Evropské unie a v zákonech. Občané pak nadávají, že se dává na uvedená ghetta "výpalné" s názvem sociální dávky.


Jsem toho názoru, že kdyby nevládl od 90. let dvojí metr, tak bychom byli jako civilizovaná společnost v našem státě, která by se svědomitě postarala o skutečně nemohoucí, nemocné a zdravotně handicapované.


Také jsem toho názoru, že privatizace bytů vůbec nepomohla řešit tematiku bydlení, jen zhoršila předlužení státu a v něm napjaté vztahy na veřejnosti. Bohužel naše republika není velmoc. To je také prapříčina všeho neštěstí po rozpadu Československa.


Václav Kovalčík, Zlín 

pátek 18. listopadu 2022

17. listopad 2022: Václav Kovalčík, Zlín

Svátek drahého zboží služeb a energií

stydím se slavit dnes


Drahotou bezohledných spekulantů

okupován národ jest!


Vzpomínám kdy dobře bylo

Československo v dobách svých

kvetlo nám

nebylo poslední


Kdysi žilo a my v duchu

lásce

žijeme

s ním 

úterý 27. září 2022

Můj luzenský sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se osobního života, emigrantů, varhanického kurzu, levice i jedné nezaplacené pokuty v italské části Švýcarska atd.."


Ocitám se znovu po dlouhé době v italské části Švýcarska. Ve městě Luzenu se totiž v létě koná varhanický kurz církve. O tento kurz mám ze začátku zájem, prohlížíme si kostely, chrámy, dokonce centrum města, jenže se mi stane jedna hrozná věc. 


Cestuji starým Ikarem, náhle zjišťuji, že jsem si zapomněl koupit a označit novou jízdenku, v kapse mám jen prošlý doklad. Místní revizor kontroluje všechny cestující rychle a nemilosrdně, jako by se rychle sklízel pole lán. 


Přichází na mě řada, a já mu ukazuji svou prošlou jízdenku. Revizor mi dává najevo, že budu muset uhradit pokutu ve výši 49 Švýcarských Franků. Vystavuje mi složenku. Tak mám o radost míň, neboť je to zvláštní a potupná situace. Již asi nikdy nebudu cestovat tímhle mohutným autobusem. O varhanický kurz a nacvičování přestávám mít zájem.


Navštěvuji raději své přátele, kteří emigrovali z České republiky. Jednou nádhernou Karosou cestuji do výšin švýcarských hor. Ocitám se na jednom zámečku, kde žije můj kamarád Jindra a jeho manželka  Jindra. Oba věnovali svůj životní čas osvětě, pravdě a spravedlnosti ve světě. Oba členové KSČM, kteří emigrovali z České republiky, pořád pomáhají dalším levicovým i jiným emigrantům. Dělají velmi záslužnou činnost. Ze zámku se společně díváme do krajiny, jež vytváří v tuto chvíli spíše podzimní krásy. Připomínáme si naše doby štěstí, též životních zkoušek. Pijeme kávu, čaj, jíme jahody, maliny, borůvky a melouny. Je to nádherné setkání.


Pak se v hluboké noci vracím do Luzenu, kde raději bydlím v jedné organizaci, která rovněž emigrovala z České republiky. Tato organizace se jmenuje Centrum aktivního přátelství. Bydlím v jedné bílé venkovské věži. Na zkoušky varhanického kurzu už vůbec nechodím. Pokutu 49 Švýcarských Franků stále nestíhám za povedený Ikarus zaplatit. Opět se setkávám s hodnou paní, která také musela emigrovat. Jmenuje se Olga. Pracuje právě zde velmi obětavě, také vzpomíná, jaké to bylo v České republice. A proto jsem si udělal na zítřek plán, že se vydám následující den do centra Luzenu, abych konečně zaplatil tu hloupou pokutu za povedený Ikarus. 


Z centra se stává jedno zanedbané náměstí, jež připomíná české náměstí z 90. let 20. století. Najednou mě a další lidi poblíž nějaká mafie žene do muzea egyptských obrazů a soch. Jsme přinuceni si lehnout na zem. Pachatelům jde, jak jsem se později dozvěděl o nějaké zakleté dílo, které by mělo přivést světovou katastrofu na Zemi. Personál muzea nestačí vůbec reagovat. Zadním východem se mi podaří odplazit do bezpečí, ale to už venku začíná pršet. Opět jsem nestačil zaplatit pokutu za ten povedený Ikarus.


Situace se podobá deštivému Armagedonu. Nikdo nic nehlásí, švýcarské úřady zaspaly! A tak se snažím vysvobodit mnoho neznámých lidí, jež vidím úplně poprvé. Zároveň hovořím svou lámanou italštinou, až je mi líto, že ve svých 40 letech života jsem vůbec nezaložil rodinu, nepěstoval bohulibé harmonické vztahy s nejbližšími a rodinou. Oslovuji a varuji více a více lidí. A tak hromadně opouštějí své domovy též sympatické ženy a slečny. Asi není čas na děkování za záchranu životů. Tohle vše se podobá stěhování národů. Kalná voda se roztahuje všude, též do těžebních kráterů, a já utíkám, varuji okolní svět před katastrofou, i když jsem ještě nezaplatil pokutu za ten povedený Ikarus. Co dělají členové varhanického kurzu a církve? Co dělají emigranti různých názorů i pohledů? Co dělají teď nádherné ženy a slečny v této době? Co dělají pracovníci a lidé bohulibých organizací? Utíkají před katastrofou tak jako já.


Václav Kovalčík, Zlín

čtvrtek 15. září 2022

"Slunce, seno, a dál už nevím."

Česká republika prochází špatnými konstelacemi - viz zdražování úplně všeho, nenasytnost kapitalismu, hraní si na volný trh, který prý všechno vyřeší, ale děje se to ještě k horšímu. 


Doplatili jsme jako stát na privatizaci státního majetku v 90. letech minulého století, teď na blbý koronavirus a blbou válku, také na bezohlednou spekulativní politiku západu, který nás nechává vždy v tom, jak se mnohokrát ukázalo v historii našeho národa i světa. 


Paradoxem je pořád výhra pro-evropských a pro- západních politických stran, jejich rapidní zbohatnutí na úkor našeho národa. Pochybné koalice jenom zhoršily národní i světovou situaci. Pochybné koalice jenom vysílají nějaké signály, kašlou na poctivé lidi, raději podporují horem dolem vyloučené lokality a místní kriminalitu. Mně to připadá nefér vůči řádným občanům, kteří pracují, též vůči skutečně nemocným lidem! 


Řešení energetické krize úplně špatné, opět jsme doplatili na zákeřnou privatizaci a rozdělení Československa. Těch omylů a chyb pochybné demokracie je mnohem víc. 


Situace bydlení je hrozná, být v nájmu předraženém, anebo v předraženém domově důchodců = z mého pohledu a názoru potupa!


Dále je potupa nálepkování svědomitých občanů do extrémistů! Politika současné vlády jest nemorální. Nůžky se rozevírají v našem státě mnohem rychleji - viz totálně vysoké platy potentátů, postupný zánik střední třídy, vznik masivní chudiny. 


To všechno jest výsledkem národní blbosti a zmanipulování občanů prý ve jménu demokracie a západu. Třeba se bude někdy natáčet a vysílat nový film: "Slunce, seno, a dál už nevím."


Václav Kovalčík, Zlín

úterý 6. září 2022

středa 14. srpna 2019

Zasloužíme si lepší dějiny: Václav Kovalčík, Zlín

Když se rozhodlo o Mnichovu v roce 1938
se žalem z prohry vstávali občané do práce
Byla to prohra zaviněná tehdejšími mocnými

Když přišel 15. březen 1939 
se žalem z prohry vstávali občané do práce
Byla to prohra zaviněná tehdejšími mocnými

Když bylo rozděleno Československo v 90. letech
minulého století
se žalem z prohry vstávali občané do práce
Byla to prohra zaviněná tehdejšími mocnými

Zasloužíme si lepší dějiny
nikoliv selhání mocných

čtvrtek 30. srpna 2018

Německý fanatismus a extrémismus pokračuje tentokrát ve 21. století!

Ve zmanipulovaném německém národě opět zvítězil fanatismus a extrémismus, tentokrát v prohloubení uprchlické krize, která ničí původní obyvatele. Právě ti musejí, dalo by se říci, svou hloupostí a naivitou snášet kriminalitu ze strany muslimských uprchlíků. Tito uprchlíci záměrně vysávají německý sociální systém, paradoxem je stále velká popularita německé kancléřky Angely Merkelové, jež zavinila svou politickou hloupostí mnoho lidského utrpení, stejně jako Adolf Hitler.

Adolf Hitler a nacisté měli ve svých sympatiích fanatický islám, okultismus, magii a nadpřirozené jevy. Pokud  by skutečně pronikli do záhad neznámé vědy, tak by bylo, dle alternativní historie, s celým světem zle. Stejně jako dnes se německý dav nechává manipulovat Angelou Merkelovou, a proto německá hegemonie v Evropské unii diktuje post-komunistickým zemím neúnosná, absurdní a smrtící ultimáta a požadavky. To vše v politice, ekonomice pod taktovkou nacistických splínů. Do těchto nacistických zločinů v dějinách se též namočilo i vedení katolické církve.

Německá pravice, která zároveň demonstruje, by si měla uvědomit, že Adolf Hitler vlastně měl rád brutální muslimy než pokojné církve, že rovněž toužil po moci nad celým světem za každou cenu, vlastně chtěl vytlačit všechno pokojné a "měkké" Jeho brutalita směřovala k ovládnutí a dobytí všech náboženských a vědeckých grálů. 

A proto není rozdíl mezi dnešní dobou a dobou minulou, neboť se dějiny rovněž opakují ve zničení, tentokrát rozpadu prosperujícího Československa, ve vzniku okleštěné a zaostalé České republiky, kterou prý lze "donekonečna finančně a politicky vysávat."

Jak dlouho si to Češi a ostatní národy nechají líbit, nevím, přesto jsem toho názoru, že Evropská unie by se měla rozpadnout, že Česká republika by měla vystoupit spolu se Slovenskem z Evropské unie a NATO, že by měl vzniknout opět společný prosperující stát Čechů a Slováků, záruka pokoje, míru, vyspělé a fungující demokracie, kde by též fungovaly opravdové křesťanské a vlastenecké církve, které by pomáhaly skutečně potřebným a obyčejným lidem.

Václav Kovalčík, Zlín

pátek 27. července 2018

Moje občanská rada České republice, Evropské unii a USA

Vážené státy, zejména USA a Evropské unie, nemáte peníze do Vašich děravých státních rozpočtů? Řešení jest snadné a jednoduché, a to rozhlédnout se po internetu, jak mnohé hříšné mediální celebrity s nahotou obchodují dosti bohatě, jak provádějí četné nemravnosti, a tím vydělávají nemravné a nekřesťanské peníze!

Ano, ano, stačí se jen podívat a rozhlédnout na ten hříšný svět, kde se prachy jenom točí. Tam je třeba uvalovat vyšší a vyšší daně, ne na ubohých obyčejných lidech České republiky, Evropské unie a USA.

Proto jsou děravé a předlužené státní rozpočty České republiky, Evropské unie a USA, když se nůžky mezi hříšnými bohatými a slušnými chudými lidmi rapidně rozevírají.

To není výkřik do tmy, tohle je moje cenná a užitečná občanská rada, jak zachránit světové ekonomiky, jen kdyby mě státy Evropské unie a USA poslechly, pak by bylo na tom světě nejlíp, netrpěli bychom každoročními deficity.

Stačí se podívat již na český internet s celebritami, jak si nákladně užívají, hýří, provádějí nemravnosti, kdežto ostatní slušní občané ryjí ústy v zemi v montovnách.

To je ta neblahá situace, která se musí celosvětově napravit vyšším a vyšším zdaněním těchto hříchů, které jsou bohužel hojně mediálně prezentovány, podporovány a sledovány. Svou občanskou radu totiž dnes uvádím zadarmo.

Václav Kovalčík, Zlín

čtvrtek 24. května 2018

Drancování české přírody vybírá svou krutou daň!


Naši zemi provázejí extrémy v oblasti přírodních podmínek a okolností, což se projevuje například snižováním výskytu vodních zdrojů, "sahelovým" suchem, proto jsou zaznamenány v kritických ročnících výpadky zemědělské úrody, dále pak dlouhodobě pociťujeme, že zejména jehličnaté monokultury trpí kůrovcem, k tomu můžeme připočítat erozi půdy.

V České republice dochází i k nebezpečným povodním a záplavám sídel, měst, obcí a polností. To všechno připomíná „El Niňo“ - tentokrát ve střední Evropě!

I zemětřesení vybírá svou krutou daň v našich končinách, stejně tak nebezpečné vichry a bouře, když dochází rovnou k podceňování této situace.

Dále jsme zejména v zimních měsících svědky zvýšeného smogu, poté můžeme jmenovat ztenčování ozónové vrstvy v ozonosféře nad naším územím. Katastrofy se kumulují a kumulují, stejně tak drancování české přírody např. výstavbou nesmyslných a předražených dálnic, čím dál více jsme zatěžováni rakovinotvornými exhalacemi, když je Česká republika přeautována.  

Ještě můžeme jmenovat zanedbání rozmanitosti osevních  postupů, když jsou naše pole bezhlavě zamořena řepkou, též ubývání zemědělského půdního fondu je způsobeno výstavbou nesmyslných a ponižujících montoven.

Procházíme tedy tragickým příběhem, jenž bohužel otevírá tragickou a smutnou budoucnost pro naše potomky, když se k naší přírodě chovají současní mocní bezohledně.

Drancování přírodního bohatství a bezhlavá privatizace přírodních zdrojů činí z našeho národa ponižující montovnu a zapáchající odpadní skládku Evropské unie.

Václav Kovalčík, Zlín