Jest mnoho domů a bytů ještě ve vlastnictví občanů. Pak žije další podstatná část občanů v nájmu, neboť nemohou sehnat levnější bydlení, nedosáhnou na hypotéku ani nenašetří na vlastní bydlení. To jsme to po dopracovali v dnešní době!
Mnozí lidé končívají jako bezdomovci, když jsou vyhozeni z bydlení, příbuzenských, partnerských a rodinných vztahů, anebo je zastihly exekuce, či veškeré své jmění prošustrovali.
Pak jsou takoví, kdož vydělávají málo peněz, ze dne na den přežívají v sociálních nejistotách. Nedělají to tedy úplně schválně, jen jsou třeba sami, po smrti blízkého, anebo mnohokrát se totiž pokoušeli navázat partnerský vztah, a to neúspěšně.
Jsem však toho názoru, že když se vytvoří ideální partnerský a manželský vztah, tak to bydlení je částečně na nějakou dobu vyřešeno. Horší je to u nefungujících vztahů, kdy oba selhali, anebo selhal jeden z nich.
Ještě panuje názor, že selhal stát, když se všude slibovalo, že doženeme Německo v jistotách a hospodářství. Německo jsme dokonce předehnali v předraženém zboží, a to nízké kvality. Lidé pak onemocní, musejí si žádat o invalidní důchody, na něž v mnohých případech nedosáhnou. V tom je začarovaný kruh!
Tematika ghett je tematika, která bohužel vznikla dvojím metrem v našem státě, na úřadech, chováním politiků, Evropské unie a v zákonech. Občané pak nadávají, že se dává na uvedená ghetta "výpalné" s názvem sociální dávky.
Jsem toho názoru, že kdyby nevládl od 90. let dvojí metr, tak bychom byli jako civilizovaná společnost v našem státě, která by se svědomitě postarala o skutečně nemohoucí, nemocné a zdravotně handicapované.
Také jsem toho názoru, že privatizace bytů vůbec nepomohla řešit tematiku bydlení, jen zhoršila předlužení státu a v něm napjaté vztahy na veřejnosti. Bohužel naše republika není velmoc. To je také prapříčina všeho neštěstí po rozpadu Československa.
Václav Kovalčík, Zlín
