Planeta Země: Václav Kovalčík, Zlín

Naše Země toť jeden členitý bod

anebo skupina mnoha bodů

Iluze plocha placka

koule skutečná

eliptické až kulaté vajíčko na pólech zploštělé 

vítejte přátelé

v oblasti vědy

diskusí názorů i polemik

Křovinář sametový

Agresivně útočný

když do lidských obydlí zamíří loviti

původně hlodavce

Setká-li se s člověkem

zaútočí s nevděkem

prudkým jedem smrtícím uštkne

oběť napotkání

Záludně maskuje existenci nevítanou

zato jest pochoutkou přímo delikátní

když opeče se maso hada na přírodním ohni

hořícím

Nový roček

Nový roček krůček dál

nechť směřujeme k planetám

kde život může jednou býti

Nenech se lide odraditi

Bádej rovnou k výšinám

vesmírného zázraku

(Ne)konečný vesmír a jeho existence

Na televizních stanicích Prima Zoom a KINOSVĚT jsem zhlédl pořady o vesmíru. V prvním případě se řešil, kam až zasahuje, jaký má asi tvar - viz modely dvanáctistěnu, pěny kapučína, anebo bublin z bublifuku apod. Druhá televizní stanice popisovala jeho chování a směřování.

Došlo ke zjištění, že vesmír, jako takový, se rozpíná, že se postupem času blíží tepelná smrt. Zejména temná energie hraje v tom významnou, i když nepříznivou, roli. Rozpínáním veškerého prostoru tak způsobuje postupné vzdalování hvězd, planet a galaxií. Pro planetu Zemi by hrozila ztráta Slunce, sousedních planet, hvězdného nebe atd.

 Proti temné energii však vystupuje gravitace a temná hmota. Z celkové rozvahy (grafu) mezi těmito aktéry skutečně převládá vliv temné energie. Rozpínající vesmír může fungovat jako nafukující se balónek. Jednoho dne všechno „praskne,“ tak jako při známém jevu. To by bylo pro celkový stav osudovým!

Myslím si, že rozpínání vesmíru není zas tak černobílé, neboť se hvězdy, galaxie a černé díry mohou bránit svým „odbojem“ proti celkovému „nepříznivému“ vývoji. Proto dochází k častým explozím, přeměnám na různé formy galaxií a hvězd. Lze vzít v potaz chování černých děr, které se jednoho dne přesytí a svůj obsah vyvrhnou. Žhavé hvězdné záblesky a tepelné přeměny hvězd v blízkosti snad vyrovnávají tenhle nepříznivý stav. Působí jako „partyzánský“ odboj, jenž má alespoň oddálit temnou a mrazivou katastrofu.

Můžeme sice použít snad celkový výsledek o rozpínání vesmíru, anebo zmapovat jednotlivé lokace, v nichž dochází k opačným jevům - ke shlukování daných částí, v nichž gravitace bojuje proti rozpínání (proti temné energii).

Někdy se zamýšlím o trvání „nekonečného“ vesmíru, jenž vlastně mohl vzniknout několikrát. Nemusí být automaticky jeho stáří 13 mld. let, ale jednalo by se o mnohem starší shluk generací vesmírů. Již uvedené generace by vytvářely svůj rodokmen, stejně tak zdejší život i neživot. Chovaly by se jako organismy.

Nemusí být však vyloučeno sousedství různých vesmírů v různých fázích - tak jako u sousedských vztahů. Vesmír může fungovat jako ekologické vztahy, stejně tak společenské, kde jsou pokojní, spojenci, rivalové a další aktéři. Dále pak může fungovat genealogicky – od svých počátků až po své konce, poté třeba znovu. Od bodu(ů) přes rozpínání, shlukování až k dalšímu bodu, či bodům apod. Vesmír se hypoteticky může též rozmnožovat.

 Inteligentní a neinteligentní životy mohly být daleko dříve, dalo by se říci, ještě před velkým třeskem - před předchozím zánikem. Prožívaly různé fáze a okamžiky vesmíru třeba až do jednoho osudového bodu s obrovskou hmotností, jenž explodoval a začal se opět rozpínat.

 
Václav Kovalčík