Zobrazují se příspěvky se štítkemprosa. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprosa. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 16. května 2022

Můj posvátný sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se osudu církve husitské a náchodské historické památky Husova sboru a okolního lesoparku."


Ocitám se v posvátném Husově sboru v Náchodě, který jest obklopen nádherným lesoparkem, kde všechno kvete divoce. Příroda má zde opravdu své hlavní slovo, jak se patří, přesto cítím, že se blíží čas nejistot.

Jsem v historické památce, kterou na kolečkách odvážejí odpůrci naší církve. Jen já bráním místní posvátno, ale jsem i s památkou dopraven neznámo kam, na místo likvidační, anebo jiné - neznámé.

Václav Kovalčík, Zlín

sobota 23. dubna 2022

Můj "propadlírnový" sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se školství a vzdělávání, též alternativního vlastního osudu."


Jest podvečer před prvním zářím, a já se ocitám v osvětlené kuchyni, kterou obdařily paprsky zapadajícího slunce. Paprsky letní se odrážejí od sklenic zavařeného ovoce a zeleniny. Zásob je opravdu hodně, k tomu harmonie, romance, nostalgie a nálada smíření.

Ocitám se zde před osudovým okamžikem zopakovat si vyšší část studia víceletého gymnázia, neboť jsem neudělal test z analytické geometrie. Paradoxem je, že jsem kdysi dávno odmaturoval, dokonce vystudoval univerzitu, ale to už je minulost, dávno zapomenutá pravda pojídána nemilosrdným časem.

Ve své mysli detailně analyzuji, jaký asi bude nový kolektiv spolužáků a spolužaček. Dlouho odkládám nápravnou školní docházku.

Ocitám se tedy v jednom kolejním pokoji, jenž se podobá holobytu, a to s lidmi, kteří mají podobnou zkušenost z propadnutí. Ne nadarmo se mu říká "propadlírna." 

Zdejší jsou mladší než já. Raději zůstávají "v jistém" holobytu, než aby statečně a odhodlaně opakovali ročník na gymnáziu. Spolu si povídáme jen tak o životě, jak to vidíme, co nás asi čeká apod.

Už mě to přestává bavit, a tak definitivně odcházím z holobytu, abych mohl svou chybu úspěšně napravit, jenže jsem zmeškal několik dnů od začátku školního roku. 

Vcházím do pracovny ředitele gymnázia, abych mu sdělil své rozhodnutí setrvat na škole. Moc nebyl ze mě nadšen, byl dost arogantní a neústupný, dokonce mě vyhnal ze své pracovny.

Pak vcházím do kabinetu českého jazyka a literatury, jen tam mají zatím se mnou soucit. Dokonce mi napsali omluvenku pro nepříjemného ředitele školy. Mám skutečné štěstí v neštěstí.

Pořád se ve mně promítají představy o budoucích spolužácích a spolužačkách, až se jako starý těžce zkoušený člověk stydím navrátit do dřívějších let.

Mám spoustu rad do života, jež jsem získal z kabinetu českého jazyka a literatury. Hledám učebnu septimy, ale nemohu ji vůbec najít, až mi jedna mladá profesorka ukáže ten správný směr. Konečně brána s velkým nápisem VII B!

Vcházím dovnitř. Panuje zde velmi bujará nálada hospodského typu. Učebna se podobá anglickému pohostinství. Spolužáci a spolužačky mého věku, žádní mladí lidé, takže se mé představy úplně rozplynuly jako vždycky. Místní přátelské společenství se nestresuje a nestará. 

Čepuje se zde lahodné pivo, kouří kubánské doutníky. Maturita - nematurita, přesto cítím, že společně dokážeme svými znalostmi a schopnostmi oslnit jakoukoliv komisi, i toho arogantního a nepříjemného ředitele.

Václav Kovalčík, Zlín

sobota 26. března 2022

Můj průmyslový sen

Anotace: "O mém nedávném snu, který se mi zdál v oblasti školství průmyslového charakteru, který byl velmi drsný. Týká se osudového předmětu informatika a výpočetní technika a mezilidských vztahů ve školství."


Jaký to nádherný pocit býti na chvíli mimo průmyslovku, i když v nemoci, zároveň se oprostit od každodenního stresu! 

Léčil jsem se, relaxoval, odpočíval, navštěvoval přátele a kamarády mých rodičů, seznamoval se, měl konečně svůj vysněný lásky vztah. 

Jest skutečná krása takto v pohodě žít, i když netuším, jaká budoucnost mě čeká obrácením o sto osmdesát stupňů! 

Dosud jsem byl výborným žákem, pokladem všem profesorkám a profesorům na škole, vzorem pro ideální a kvalitní mezilidské vztahy.

Nastává den, kdy vcházím po své rekonvalescenci do průmyslovky, abych pokračoval ve svém skvěle vyšlápnutém studiu. Přicházím zároveň s příchodem profesorky z chemie na laboratorní práce. 

Hodina jest idylická, i když teď začínám zničehonic vyplňovat zadání příkladu. Tvořím různé modely, struktury, vzorce, počítám iniciativně množství daných látek v chemických reakcích i po reakcích.

"Z takového pilného studenta si vezměte příklad, " zní před celou laboratorní skupinou. Mě ten pochvalný projev opět těší, též motivuje do dalších úspěchů, takže chemie úplně v pohodě, i kdybych měl oči zavřené.

Následující dvouhodina informatiky je mnohem horší. Do třídy vchází mladý profesor, který nejprve napůl vysvětluje novou látku, poté nám zadává úkoly na zbývající čas, aby si mohl dělat něco svého, soukromého. 

Dělám své úkoly opět s nadšením, jde to celkem dobře, ale stala se mi nehoda u jednoho stroje, neboť se mi rozlila nějaká barva, asi z průmyslového toneru. Rozlitou barvu se snažím uklidit uklízecím strojem, také dokončit své úkoly, ale informatik na mě začíná řvát.

"Co jsi měl správně dělat? Nesplnil jsi zadání, úplně jsi podělal dvouhodinový úkol! Tentokrát žádné plusové body za dnešek, ale půjdeš hezky do mínusu!"

Já na to: "Pane profesore, byl jsem doma, neboť jsem byl nemocen, zároveň z rodinných důvodů."

"To mě nezajímá, já to mnohokrát vysvětloval, tohle jsou úplné základy! Dneska mínus 40 bodů!"

O přestávce jdu do kabinetu informatiky, abych mu vše diplomaticky a slušně vysvětlil. 

"Vždycky jsem, pane profesore, chtěl dělat všechno nejlepší úplně nejlépe, tohle jsem si od Vás vůbec nezasloužil!"

Informatik začal na mě sprostě řvát. "Co si to dovoluješ, ty zmetku, šprte šplhounský, marasme, hnuse prolezlý klientelismem na této škole. Já ti jako ostatní na to neskočím. U mě jsi to dnes nesplnil, takže čau!"

Já na to: "Ale splnil, snažil jsem se svou chybu napravit. Asi jste si toho vůbec nevšimnul. Vaše vyučovací metody jsou velmi tristní a ubohé! Nezasloužím si tohle zacházení a ponížení!"

"Já tě nejen zničím, ale zlikviduji!" On na mou obhajobu. "U mě neprolezeš, i kdybys měl ve všech předmětech samé jedničky, já ti ten život zavařím, že se z toho rovnou poděláš!"

Vypadá velmi zničeně, probíhá další vyučovací hodina, tentokrát dalšího předmětu na průmyslovce, jen já se s ním hádám pořád v kabinetu. Zlý informatik začíná býti ještě více vzteklejší a podrážděnější. 

"Vypadni, mazej pryč, a už neotravuj, ty užitečný idiote!"

A já ze strachu rychle běžím chodbou na rozcestí v interiéru školy, abych se schoval před jeho hněvem. V duchu si říkám: možná že ho opustila žena, možná že se opil, prohrál peníze, užívá drogy, někdo mu něco v životě špatného udělal, tak si vylil svůj vztek na mně! 

Já jsem z toho konfliktu úplně morálně paralyzován, že už další vyučovací hodiny ani celé studium vůbec nedám. V duchu si říkám něco nekřesťanského (ať už raději není), zároveň něco křesťanského, ať se to všechno dle Boží pravdy a spravedlnosti rozumně vysvětlí a opět zlepší v mezilidských vztazích.

Václav Kovalčík, Zlín

pondělí 28. února 2022

Vnímání tvorby a tvoření pozemského i mimozemského života: Václav Kovalčík, Zlín

Když třeba mimozemšťani tvoří svou poezii a prózu, tak asi těžko posoudíme, jestli je to dobrá, anebo špatná tvorba, styl. Totéž se týká i tvorby odlišných charakterů, lidí, bytostí pozemského života. Mnohdy se pleteme ve svém hodnocení.

pátek 18. února 2022

Můj štědrodenní sen

Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se šťastného a ideálního propletení minulosti, současnosti a budoucnosti.


Je nádherný Štědrý den, který se podobá příjemnému jarnímu období. Se svými spolužáky a spolužačkami jsem na výletě. Putujeme nádhernou krajinou, která je plná zeleně a romantických krás na obloze. K tomu nás doprovází velmi motivující slunce svit.


Odpoledne se ocitáme v jednom baru, kde máme třídní sraz. Ten bar jest pohodlný a romantický. Panuje zde vynikající atmosféra, jak má skutečně být.



V podvečer je podlaha baru zatopena vodou, neboť venku vydatně prší. Je zde asi 30 cm vody, a my sedíme a bavíme se dál v přátelském duchu.


Místní personál pohotově uklízí následky uvedené kalamity. A tak plyne čím dál rychleji čas. Teprve si uvědomuji, že musím jít domů, neboť mí rodiče připravili štědrovečerní večeři. Jsou přece svátky vánoční.



Loučím se s kamarády a kamarádkami, přeji jim šťastné vánoční svátky a radostný vstup do nového roku plného zdraví, štěstí a ideálů. Následně putuji domů záhadnou jarní krajinou v zimním čase.


Ocitám se ve svém nádherném a romantickém bydlení. Žiji v domě, který je protkán architekturou naší bývalé chaloupky na Morávce v Beskydech a náchodského Husova sboru, zároveň na mě čekají tři spokojené agamy v teráriu. Všude zdravý vzduch a hřejivé teplo, tak akorát.

Venkovní počasí stále připomíná jarní období, nikoliv zimní. Náruč domova, souhrn šťastných vzpomínek i šťastné současnosti a budoucnosti, co víc si může milující člověk přát.


Václav Kovalčík, Zlín

Můj Sucháčkový sen

Anotace: O mém nedávném snu, který se mi zdál. Týká se mého alternativního životopisu ohledně vzdělávání a školství, vlastních existencionálních pocitů a obav ze selhání, chyb a omylů.


Návštěva i absolvování záhadného gymnázia je pro mě další výzvou, ale ne a ne se odhodlat. Je září, ze strachu a obav oddaluji již slíbenou docházku. Stále se ocitám v nejistotě, zda jít odvážnou cestou, anebo se na to rovnou, s prominutím, vykašlat.


Čas proniká babím létem, až se dostávám do období podzimních a zimních dešťů. Jednou se odhodlám jít do záhadné školy, nemohu však najít tu ideální místnost a třídu, od níž bych se odrazil ze své apatie a rezignovanosti.


Zjišťuji, že mám aktuálně před sebou buď laboratorní cvičení z fyziky, anebo chemie. Vstupuji do dveří, kde probíhá laboratorní cvičení z chemie. Ve třídě nádherné a milé dívky, až lituji, že jsem školu nenavštěvoval ihned od prvního září.


Něco je na tom divného, když laboratorní práce připomíná jakýsi podpůrný dialog. Všichni vyplňují dnešní protokol. Když si někdo neví rady, tak paní profesorka Sucháčková radí odborně a empaticky. Všude přátelská atmosféra. Proč jsem tohle gymnázium nenavštěvoval dřív? Bál jsem se totiž svých chyb a omylů!


Venku střídavý sníh a déšť, a já lítám jako ti ptáci v korunách stromů, zároveň hledím do oken gymnázia, které lépe a mnohem zodpovědněji připravuje zdejší studující na budoucí vysokoškolské studium a následnou kariéru než kdysi dávno – ani nepamatuji.


Václav Kovalčík, Zlín