Lidé ještě pamatují dosti, co bylo za první a druhé republiky, druhé světové války, v následujících letech atd. Paměti pěkné a nepěkné se totiž předávají následujícím generacím jako štafeta vývoje vlastních osudů a lidské společnosti.
Vzpomínají dobré i zlé, ale pro náš národ byly mnohdy dějinné etapy až apokalyptické! Lidé, kteří pamatují dřívější časy, se tradičně dělí na lidi spokojené a nespokojené.
Mnozí vzpomínají nostalgicky první republiku, jiní zas socialismus a Samet. Mnozí zase mají s tím opačnou zkušenost. Celkový lidský život ovlivňuje totiž každá etapa dějin, též přechod dějinný.
Kdo ví, jak budou vypravovat svým potomkům současní mladí lidé o téhle koronavirové, ekonomické a válečné krizi!
Preference v politice se mění, a tak to pamětníci dřívějších let spíše odsuzují, jaký je dnes nepořádek a drahota.
V dřívějších dobách nebyly k užívání technologie, které dnes suverénně používáme každý den, za to lidé měli pevné morální zásady.
Dnes je ta morálka pošpiněna chaosem a bezprávím, a systém jakoby nic nedělá pro nápravu.
Také křesťanské církve žily v minulosti svými životy, boomy a úpadky, dnes řeší spíše rapidní úbytek svých členů.
Abychom byli pro správnou současnost a budoucnost lepšími pamětníky, tak je třeba zkvalitnit společenské a individuální životy.
To, co se dnes zlého děje ohledně krizí, se nesmí dít a opakovat v budoucnu.
Současná nemocná společnost se musí uzdravit akceptováním toho dobrého, osvědčeného a konstruktivního z minulosti, současnosti a budoucnosti.
Chaos a zlo nesmí býti diktaturou v současnosti a budoucnosti. Je třeba se poučit z vlastních (individuálních) a společenských chyb a omylů.
Václav Kovalčík, Zlín
