To agamečky dělají: Václav Kovalčík, Zlín

Rozházejí ovoce spinkají v něm

Poničí rostlinky ještěří to dobrodružství

Hrabou v kůře i hlíně pro plazy také v ní spí

též na větvi spí

Kapičky vodičky jazýčkem přijímají

v nádobce se koupou relaxují když chtějí

Pod světélkem hřejícím a svítícím rády se sluní

někdy stín navštíví

S kobylkami a cvrčky si s láskou popovídají než je 

schlamstnou spapají 

To agamečky dělají mají rády život svůj

To chcete třetí světovou?

Ukrajina záměrně provokuje, Evropská unie opět na její straně. To chcete, zaprodané národy, třetí světovou válku? Nechci prolévat krev za prohnilou Evropskou unii, nechci prolévat krev za pochybný západ, nechci prolévat krev za potentáty, kteří likvidují naši zemi i okolní svět.

Současná veřejnoprávní média tomu nasazují korunu, když jsou bohužel tradičně na špatné straně. Pro Evropskou unii a západní svět je tedy směrnicí prohnilá politika, morální a ekonomická agrese ve formě zbytečných sankcí a blokád. 

Hnusné to praktiky západního světa, který provokuje Rusko, protože se nějak musí zajistit odbyt západních a amerických zbraní. Navíc nesmyslná migrační politika Evropské unie likviduje evropské národy a tradice!

Též jsem toho názoru, že je Velká Británie právem v Brexitu, své výpadky ekonomické má tedy šanci vyrovnat mnohem lepšími vztahy s Ruskem a dalšími východními zeměmi. Místo napjatého řinčení západních zbraní musí probíhat pokoj a mír, musí probíhat vzájemný obchod a přátelství mezi národy, které musejí konečně vyhnat pro-bruselské alpinisty.

Ukrajina záměrně provokuje, Evropská unie zbaběle přikyvuje. Nechci třetí světovou válku, fandím míru, svobodě a harmonii v národech a mezi národy.

Václav Kovalčík, Zlín

Vánoce po Mnichovu: Václav Kovalčík, Zlín

Mnichov zemi odnesl

národní duch poklesl

Vánoční sten deprese

z říše číhá agrese

Smutek zemi zotročil

s  tradicemi zatočil

Teď již mrzne krutý mráz!

Vánoce s republikou: Václav Kovalčík, Zlín

Anotace: Báseň až o Vánocích...

Vánoce slaví s republikou

tralalala stromečky

Stromečky slaví s republikou

tralalala domečky

Domečky slaví s republikou

rodiny to pohoda

Rodiny slaví s republikou

tralalala hvězdičky

Hvězdičky slaví s republikou

tralalala Boží lid

Veřejnost nesmí nadávat na všechny pracující generace

Mnoho lidí v našem národě děsí pracující důchodci a pracující mladší generace, dokonce dochází k tzv. mezigeneračním předsudkům, kdy si národ vyčítá to dobré, ale to špatné jaksi toleruje. 

Například toleruje korupční režim, rapidní zadlužování a rozkrádání státu, politické a ekonomické mafie, špatné zákony atd.

Někomu jsou zejména pracující v důchodovém věku proti srsti, přesto jsem toho názoru, že by měly být důstojné důchody, zároveň možnost si přivydělat bez sankcí a negativistických následků pro všechny generace.

Rovněž naši ekonomiku nastartují i handicapovaní občané, kteří se v určitém období mohou cítit vytvářet hodnoty. Právě ti rovněž nesmějí být sankcionováni odebíráním invalidních důchodů a státních příspěvků.

Tady bohužel v naší zemi nefunguje dorovnání platů, příspěvků, starobních a invalidních důchodů do výše západních příjmů, proto náš národ živoří, i když si vzájemně nadává, ale nadávat by měl přesně na politiky, kteří tenhle hnusný stav způsobili.

Veřejnost se musí sjednotit proti bezpráví, nesmí nadávat na všechny pracující generace, musí zodpovědně převzít kormidlo budoucnosti naší země, aby i zdejší lidé pobírali západní platy, příspěvky, starobní a invalidní důchody.  

Nechť do úvahy a realizace připadají tzv. robotizace a odtajnění vyspělých technologií, digitalizace těchto technologií; adresné přerozdělování státního rozpočtu; snížení administrativy a byrokratizace; snížení daní a odvodů nízkopříjmovým a handicapovaným obyvatelům; zrušení obchodu s chudobou; státem regulované a kontrolované nájemné;  postavení lichvářů a lichvy mimo zákon; dotace a využití nadúrody ovoce a zeleniny; projekty čistoty měst a obcí, adresnost evropských dotací; včasné zaplacení státního dluhu atd.

Václav Kovalčík, Zlín

Moje životní sny, přání a vize v církvi a národě: Václav Kovalčík, Zlín

Chci obnovit Lesopark a dění v historické památce Husova sboru v Náchodě.

Chci obnovit zdejší rostlinný ráj, dokonce jej zpestřit o nové druhy.

Rád bych zde měl hlavní, anebo vedlejší bydliště,

vždyť tvůrčí lidé musejí mít i své jistoty.

Zlínským lidem v naší církvi bych chtěl nechat postavit husitský kostel

se zázemím, které by též pomáhalo potřebným a malebné přírodě.

Též bych zde bydlel a tvořil.

Měl bych své společníky, a to ještěry, papoušky, nejedovaté hady, rybičky, želvy, obojživelníky atd.

Svým dílem a tvorbou bych pomáhal našemu národu i naší církvi, pomáhal bych zlepšit prostředí v naší zemi.

Měl bych svou harmonickou rodinu postavenou na tradičních hodnotách.

Též bych cestoval do okolního světa, kde bych čerpal zkušenosti, rád bych řídil létající talíř mimozemských technologií.

To všechno jsou sny, vize a přání nádherné osvěty, které bych rád ještě za svého života realizoval

s pomocí podobně až stejně uvažujících lidí.

O ideálním státě i křesťanských církvích

Kdyby všechno fungovalo kvalitně, vlídně, solidárně a přátelsky, tak bychom viděli optimismus ohledně budoucnosti křesťanských církví a našeho národa. 

Jen mi je líto, když vidím skoro všude malou účast na bohoslužbách, když slyším ve zprávách o naší zemi, která má dopadnout ekonomicky hůř než Řecko v otázce předlužení - dost nešťastný výhled, dále pak hrozný pocit, když se dostanu do ulic města, tak na mě mají narážky individua, která mi vyčítají např., že fotím vitální letničky a dřeviny ve sněhu. 

Pak mě potkávají lidé bez domova, dále se ostatní občané v ulicích mračí, dle mého pohledu působí otráveně až zdecimovaně, někde si jeden muž stěžuje na drahé alimenty, které jej existenčně likvidují atd.

V neděli navštěvuji bohoslužby, kde hraji na varhany a klávesový nástroj, opravdu většinou malá účast. Kdybych byl politikem, tak bych jim postavil kostel a malou faru, pomáhal bych lidem, zvířatům a rostlinám, ale nějak ta konstelace dobrých hodnot v současnosti prohrává, hrozivá je i budoucnost národa i okolního světa na pozemském životě.

A proto tvořím, tvořím, publikuji na sociálních sítích, posílám své příspěvky do novin a časopisů, též na redakční weby, ale pořád mi svědomí říká, že je to jen nepatrnou kapkou v rozbouřeném moři. 

Navíc je mnoho věřících občanů bez církve, tím také, podle rozhlasu, procházel T. G. Masaryk, když byl velmi bádavý a vnímavý, ale někomu se to nehodilo do krámu. 

Něco podobného prožívám i já, když chci pomáhat lidem, národu, životnímu prostředí, když chci založit vlastní původní rodinu dle tradic, prostě bych měl co nejvíce vlastních dětí; rodiče a přátelé školy by se sdružovali, vzájemně si pomáhali. 

I když mám inzeráty, i když jsem aktivní, pořád vidím nezájem, apatii, jako kdyby byl dnešní, dříve prosperující národ, v otroctví, křesťané tomu říkají, že je v otroctví hříchu, a tak by to chtělo vysvobození, proto jsem chtěl všude kandidovat, ale rodiče, jimž chci pomoci a pomáhám, tuto myšlenku odmítají.

Chci pomáhat skutečným hodnotám dobra, poctivým a dobrosrdečným církvím a náboženským organizacím, chci zharmonizovat život v našem národě i okolním světě, neboť se zajímám o přírodu, společenské vědy, záhady a tajemství. 

Jsem otevřen novým objevům, které by mohly pomáhat a modernizovat stát. I umění by dostalo svůj prostor i svěží vítr do plachet. 

Choval bych více nádherných ještěrů a papoušků. Jo, to by byl opravdový život s nadějí na budoucí kvalitní období našeho státu, i církve by byly vnímány v tom lepším světle, než jsou dnes. 

Lidé v ulicích měst a obcích by byli skutečně šťastní a usměvaví, nestavěly by se věznice, všude by fungovalo super zdravotnictví, podporovala by se věda a výzkum, více lidí našeho národa by se rodilo, dále by se kvalitně dožívali rekordního věku - takovou budoucnost chci pro všechny lidi našeho národa, byli bychom i světovým jazykem, udržovali bychom i pokladnici zapomenutých jazyků a technologií. 

Nechci katastrofické scénáře našeho národa i okolního světa, jen chci všechno super, aby například leguáni byli krmeni ovocem a zeleninou v letních měsících třeba v ulicích našich měst a obcí.

Václav Kovalčík, Zlín